Herecké hvězdy filmu Jak utopit dr. Mráčka: Kompletní obsazení

Lubomír Lipský jako doktor Jindřich Mráček

Lubomír Lipský ztvárnil v legendární české filmové komedii postavu doktora Jindřicha Mráčka, mladého právníka pracujícího na národním výboru. Jeho brilantní herecký výkon se stal jedním z nejvýraznějších prvků celého filmu. Mráček je charakterizován jako poctivý a svědomitý úředník, který se snaží dodržovat všechny předpisy a zákony, což ho přivádí do konfliktu s vodníky.

V průběhu děje se Mráček zamiluje do půvabné Jany Vodičkové (Naďa Konvalinková), aniž by tušil, že pochází z vodnické rodiny. Jeho postava prochází zajímavým vývojem od skeptického byrokrata až po člověka, který musí přehodnotit svůj pohled na realitu, když zjistí, že nadpřirozené bytosti skutečně existují. Lipský dokázal skvěle vystihnout Mráčkovu počáteční nedůvěřivost a postupné přijímání fantastické reality.

Lubomír Lipský vnesl do role doktora Mráčka přesně tu správnou míru serióznosti a komediální nadsázky. Jeho mimické výrazy a gestika perfektně vystihovaly zmatení a překvapení, které jeho postava prožívá při setkání s vodníky. Zvláště působivé jsou scény, kdy se Mráček poprvé setkává s nadpřirozenými schopnostmi vodníků nebo když zjišťuje pravdu o Janině původu.

V průběhu natáčení musel Lipský zvládnout řadu náročných scén, včetně těch ve vodě, což pro tehdy již 55letého herce nebylo jednoduché. Přesto se svého úkolu zhostil s profesionalitou sobě vlastní. Jeho interakce s ostatními herci, zejména s Františkem Filipovským v roli vodníka Wassermanna, patří k nezapomenutelným momentům české kinematografie.

Postava doktora Mráčka se stala jednou z nejpamátnějších rolí v Lipského bohaté herecké kariéře. Jeho ztvárnění bureaucratického právníka, který se postupně mění v člověka chápajícího, že život není jen o paragrafech a předpisech, dokonale zapadá do celkového poselství filmu. Lipský dokázal svojí interpretací vytvořit postavu, která je divákům sympatická navzdory své počáteční rigidnosti a pedanterii.

V kontextu celého filmu je Lipského výkon o to působivější, že musel balancovat mezi komediální rovinou a vážnějšími momenty, kdy jeho postava řeší skutečné morální dilema. Jeho herecký projev přispěl významnou měrou k tomu, že se film stal jednou z nejoblíbenějších českých komedií a dodnes baví diváky všech generací. Způsob, jakým ztvárnil proměnu doktora Mráčka z nepružného úředníka v člověka schopného přijmout existenci nadpřirozena a dokonce se postavit na stranu vodníků, patří k vrcholům českého komediálního herectví.

Libuše Šafránková jako Jana Vodičková

V této nezapomenutelné roli se Libuše Šafránková představila jako půvabná Jana Vodičková, dcera vodníka Wassermanna, která se zamiluje do doktora Jindřicha Mráčka. Její ztvárnění této postavy patří k jedněm z nejpůvabnějších rolí české kinematografie. Šafránková dokázala své postavě vdechnout nejen přirozenou krásu a mladistvý půvab, ale také osobitý humor a určitou tajemnost, která dokonale vystihovala její vodnickou podstatu.

Jana Vodičková v jejím podání představuje moderní dívku, která se vzpírá tradicím své vodnické rodiny a touží po životě mezi suchozemci. Šafránková brilantně zachytila vnitřní konflikt své postavy - na jedné straně lásku a oddanost k otci a vodnické komunitě, na straně druhé touhu po svobodě a opravdové lásce k člověku. V každé scéně je patrná její přirozená herecká lehkost a schopnost přesvědčivě ztvárnit jak komické, tak emotivní momenty.

Kostýmní výprava pro postavu Jany Vodičkové perfektně podtrhovala dvojí povahu její existence - elegantní městské oblečení střídající se s tradičními vodnickými prvky. Šafránková dokázala být okouzlující v každém záběru, ať už šlo o romantické scény s Jaromírem Hanzlíkem v roli doktora Mráčka, nebo komické situace s ostatními vodníky.

Chemie mezi Šafránkovou a Hanzlíkem byla na plátně téměř hmatatelná, což významně přispělo k úspěchu celého filmu. Jejich společné scény patří k těm nejpůvabnějším momentům snímku. Zvláště působivé jsou pasáže, kde Jana postupně objevuje lidský svět a jeho zvyklosti, přičemž její nevinný údiv a okouzlení vším novým Šafránková ztvárnila s podmanivou přirozeností.

Herecký výkon Libuše Šafránkové v roli Jany Vodičkové významně přispěl k tomu, že se film stal jednou z nejoblíbenějších českých komedií. Její ztvárnění postavy vodnické dcery dokonale balancuje mezi něžností, humorem a dramatičností. Způsob, jakým dokázala propojit fantastický svět vodníků s reálným světem lidí, je mistrovskou ukázkou hereckého umění.

V kontextu celého filmu její výkon perfektně zapadá do celkové atmosféry snímku, který kombinuje prvky romantické komedie s pohádkovými motivy. Šafránková dokázala své postavě dodat uvěřitelnost i v těch nejfantastičtějších situacích, což významně přispělo k tomu, že film i po letech působí svěže a přirozeně. Její Jana Vodičková se stala vzorem pro mnoho dalších podobných rolí v české kinematografii a dodnes zůstává jedním z nejpůvabnějších ztvárnění nadpřirozené bytosti v českém filmu.

Jaromír Hanzlík jako vodník Čepeček

Ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách ztvárnil Jaromír Hanzlík nezapomenutelnou postavu vodníka Čepečka, mladého a progresivního příslušníka vodnické komunity. Jeho ztvárnění této postavy se stalo jedním z nejvýraznějších momentů celého filmu. Čepeček představuje moderního vodníka, který se snaží přizpůsobit době a změnám ve společnosti, což vytváří zajímavý kontrast s tradičním pojetím vodníků v české mytologii.

Hanzlíkův Čepeček je charakteristický svým mladistvým elánem a snahou o modernizaci vodnického života. Nosí džíny a koženou bundu místo tradičního vodnického oblečení, což symbolizuje jeho progresivní přístup k životu. Jeho postava vytváří důležitý most mezi světem vodníků a lidí, zejména ve vztahu k doktoru Mráčkovi, kterého ztvárnil Luděk Sobota. Čepeček se stává klíčovou postavou v příběhu, když se snaží najít kompromis mezi zachováním vodnických tradic a nevyhnutelnou modernizací společnosti.

V průběhu filmu můžeme sledovat vývoj Čepečkovy postavy od rebelujícího mladíka až po uvědomělého představitele vodnické komunity. Jeho vztah s ostatními vodníky, především se starším a konzervativnějším Wassermannem (Zdeněk Řehoř), vytváří zajímavou dynamiku generačního konfliktu. Hanzlík dokázal své postavě vdechnout přesvědčivou směs mladické nerozvážnosti a postupně rostoucí zodpovědnosti.

Jaromír Hanzlík prokázal při ztvárnění Čepečka mimořádný herecký talent, když dokázal skloubit komediální prvky s vážnějšími momenty. Jeho vodník není jen jednoduchá komická figurka, ale komplexní postava s vlastními touhami a dilematami. Způsob, jakým ztvárnil Čepečkovu snahu o modernizaci vodnického společenství a současně respekt k tradicím, patří k nejvydařenějším aspektům celého filmu.

Kostým a make-up vodníka Čepečka byly navrženy tak, aby odrážely jeho progresivní povahu. Zelené zbarvení pleti bylo subtilnější než u ostatních vodníků, což symbolizovalo jeho větší příklon k lidskému světu. Kombinace tradičních vodnických prvků s moderním oblečením vytvořila jedinečný vizuální charakter, který se stal inspirací pro mnoho pozdějších zpracování pohádkových postav.

Hanzlíkovo ztvárnění vodníka Čepečka významně přispělo k celkovému úspěchu filmu a stalo se jednou z ikonických rolí české kinematografie 70. let. Jeho výkon pomohl vytvořit postavu, která je dodnes oblíbená mezi diváky všech generací a představuje důležitý prvek v české filmové tradici zobrazování nadpřirozených bytostí. Čepeček v jeho podání zosobňuje ideální mix tradice a pokroku, což je téma, které rezonuje s diváky i po desetiletích od vzniku filmu.

František Filipovský jako vodník Wassermann

František Filipovský ztvárnil ve filmu postavu vodníka Wassermanna, který představuje jednoho z posledních příslušníků vodnické komunity v Praze. Jeho ztvárnění této postavy patří k nezapomenutelným výkonům české kinematografie. Wassermann je charakterizován jako tradiční vodník, který se jen těžko vyrovnává s moderní dobou a změnami, které přináší. Filipovský dokázal této postavě vdechnout jedinečnou směs melancholie, moudrosti a svérázného humoru.

V příběhu se Wassermannova postava objevuje jako respektovaný člen vodnické komunity, který se snaží zachovat tradiční způsob života vodníků v době, kdy jejich existence je ohrožena modernizací a výstavbou přehrad. Jeho vztah k ostatním vodníkům je založen na vzájemném respektu a tradicích, které se předávají z generace na generaci. Filipovský dokázal brilantně vystihnout vnitřní konflikt své postavy, která se musí vyrovnávat s postupným zánikem vodnického řemesla.

Charakteristickým rysem Wassermannova ztvárnění je jeho specifický způsob mluvy, který Filipovský obohatil o osobité prvky vodnického nářečí a typickou dikci. Jeho kostým, včetně tradičního zeleného kabátu a červené vesty, dokonale dokresloval představu klasického českého vodníka. Wassermann v jeho podání není jen pohádkovou postavou, ale komplexní osobností s vlastními starostmi a tužbami.

Ve filmu se Filipovského Wassermann projevuje jako moudrý rádce a ochránce vodnických tradic. Jeho interakce s mladším vodníkem Čeperánkem, kterého ztvárnil Jaromír Hanzlík, patří k nejvýraznějším momentům filmu. Wassermann se snaží předat své zkušenosti mladší generaci, současně však musí čelit realitě měnícího se světa. Filipovský dokázal této postavě dodat potřebnou důstojnost a autoritu, aniž by působila příliš přísně nebo nepřístupně.

Herecký výkon Františka Filipovského v roli vodníka Wassermanna významně přispěl k celkovému úspěchu filmu. Jeho ztvárnění postavy dokonale zapadá do celkové atmosféry snímku, který kombinuje prvky komedie, romance a sociální satiry. Filipovský dokázal vytvořit postavu, která je současně komická i tragická, tradiční i moderní. Jeho Wassermann se stal symbolem střetu starého světa s novým, přičemž divákům umožňuje nahlédnout do duše bytosti, která se musí vyrovnat s nevyhnutelnou změnou své existence.

Režisér Václav Vorlíček ocenil Filipovského schopnost přirozeně kombinovat komediální prvky s vážnějšími momenty. Jeho Wassermann není jen jednoduchou pohádkovou postavou, ale plnokrevnou dramatickou figurou, která v sobě nese hluboký příběh o změně, přizpůsobení a zachování hodnot v měnícím se světě. Filipovského herecký výkon významně přispěl k tomu, že film zůstává oblíbeným dílem české kinematografie i po desetiletích od svého vzniku.

Miloš Kopecký jako předseda bytového družstva

Ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách ztvárnil Miloš Kopecký nezapomenutelnou roli předsedy bytového družstva, která dokonale vystihuje jeho charakteristický herecký projev a schopnost vystihnout byrokratickou povahu tehdejší doby. Jeho postava představuje typického úředníka socialistické éry, který se snaží udržet zdání pořádku a kontroly nad situací v bytovém domě, kde se odehrává většina děje filmu.

Kopeckého ztvárnění předsedy družstva je mistrovskou ukázkou satirického pohledu na tehdejší bytovou politiku a správu nemovitostí. Jeho postava se objevuje v několika klíčových scénách, kde řeší absurdní situace spojené s vodníkem Wassermannem, kterého hraje Vlastimil Brodský. Předseda družstva je konfrontován s nevysvětlitelnými událostmi, které narušují jeho představu o správném fungování bytového domu, což vytváří komické situace typické pro českou filmovou komedii 70. let.

V interakcích s ostatními postavami, zejména s doktorem Mráčkem (Jaromír Hanzlík) a Polly (Libuše Šafránková), projevuje Kopeckého postava směs autoritativního vystupování a skryté nejistoty. Jeho charakteristický projev, založený na precizní artikulaci a důrazném vystupování, dodává postavě předsedy družstva potřebnou věrohodnost a zároveň vytváří komický efekt v situacích, kdy se střetává s nadpřirozenými jevy.

Miloš Kopecký dokázal do role vložit svůj typický ironický nadhled a schopnost jemné karikatury, aniž by sklouzl k přehnanému šaržírování. Jeho předseda družstva představuje dokonalou studii malé mocenské autority, která se zoufale snaží udržet kontrolu nad situací, jež ji přerůstá přes hlavu. V několika scénách můžeme sledovat, jak se jeho postava postupně vyrovnává s realitou existence vodníků, přičemž se snaží zachovat zdání racionálního přístupu k řešení problémů.

Zajímavým aspektem Kopeckého ztvárnění je způsob, jakým jeho postava reprezentuje střet mezi tradičním byrokratickým systémem a iracionálním světem pohádkových bytostí. Předseda družstva se stává symbolem rigidního systému, který není schopen přijmout existenci něčeho, co se vymyká jeho chápání a pravidlům. Toto pojetí dokonale zapadá do celkového vyznění filmu, který kombinuje prvky satiry, pohádky a společenské kritiky.

V kontextu celého hereckého obsazení filmu představuje Kopeckého výkon jeden z pilířů, na kterých stojí úspěch této legendární komedie. Jeho interakce s ostatními herci, především s Vlastimilem Brodským a Jaromírem Hanzlíkem, vytváří nezapomenutelné komediální momenty, které dodnes baví diváky všech generací. Role předsedy bytového družstva se tak řadí mezi významné postavy Kopeckého bohaté filmografie a představuje perfektní příklad jeho schopnosti kombinovat komediální talent s přesnou charakterovou kresbou.

Zdeněk Řehoř jako vodník Puleček

Ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách ztvárnil Zdeněk Řehoř nezapomenutelnou postavu vodníka Pulečka, který patří mezi nejvýraznější postavy tohoto kultovního československého snímku. Jeho ztvárnění vodníka bylo mimořádně přesvědčivé a dodnes si diváci pamatují jeho charakteristický projev a specifický humor. Puleček je členem pražské vodnické komunity, která žije v moderní době a snaží se přizpůsobit současnému světu, aniž by ztratila své tradiční hodnoty a způsob života.

Řehořův Puleček je typickým představitelem konzervativního křídla vodníků, který se jen těžko smiřuje s modernizací jejich společenství. Jeho postava představuje jakýsi most mezi starým a novým světem vodníků, přičemž často vystupuje jako hlas rozumu a tradice. V průběhu filmu můžeme sledovat jeho vnitřní konflikt mezi lpěním na starých pořádcích a nutností přizpůsobit se měnící se době.

Charakteristickým rysem Pulečka je jeho zelený kabát a klobouk ozdobený pentličkami, což jsou tradiční atributy českých vodníků. Zdeněk Řehoř dokázal své postavě vdechnout jedinečnou směs důstojnosti a komičnosti, která dokonale zapadá do celkového vyznění filmu. Jeho interakce s ostatními vodníky, zejména s Wassermannem (Jaromír Hanzlík) a Rybrcoulem (František Filipovský), patří k nejvtipnějším momentům snímku.

V příběhu se Puleček aktivně podílí na řešení problémů vodnické komunity, především když se řeší otázka modernizace jejich bydlení a způsobu života. Jeho konzervativní postoj často vytváří komické situace, zejména když se střetává s moderními technologiemi a novodobými vymoženostmi. Řehoř dokázal svojí hereckou interpretací vytvořit postavu, která je současně komická i lidsky pochopitelná.

Významnou součástí Pulečkovy postavy je jeho vztah k tradičním vodnickým povoláním a způsobu života. Jako jeden z mála vodníků stále lpí na starých metodách získávání dušiček a odmítá se přizpůsobit moderním způsobům podnikání. Jeho postoj k Dr. Mráčkovi (Jaromír Hanzlík) je zpočátku velmi nedůvěřivý a představuje tak klasický konflikt mezi starým a novým světem.

Herecký výkon Zdeňka Řehoře významně přispěl k celkovému úspěchu filmu. Jeho ztvárnění vodníka Pulečka se stalo jedním z ikonických výkonů české kinematografie 70. let. Řehoř dokázal svojí postavě dát nejen komický rozměr, ale také hloubku a lidskost, což z Pulečka učinilo jednu z nejoblíbenějších postav filmu. Jeho výkon perfektně zapadá do celkové atmosféry snímku, který kombinuje prvky komedie, fantasy a společenské satiry.

Vladimír Menšík jako vodník Mlejnek

Vladimír Menšík ztvárnil ve filmu vodníka Mlejnka, jednu z nejvýraznějších postav celého příběhu. Jeho ztvárnění vodníka je považováno za jedno z nejlepších v české kinematografii. Mlejnek je typickým představitelem moderního vodníka, který se snaží přizpůsobit době, ale zároveň si zachovává své tradiční hodnoty a způsoby. V podání Menšíka je vodník Mlejnek sympatickou postavou, která balancuje mezi starým a novým světem.

Ve filmu se Mlejnek objevuje jako správce vodní elektrárny, což je ironický prvek vzhledem k jeho vodníkovské podstatě. Jeho vztah k moderní technologii je ambivalentní - na jednu stranu ji využívá ke své práci, na druhou stranu si uvědomuje, že právě technologický pokrok přispívá k zániku tradičního vodníkovského řemesla. Menšík dokázal této postavě vdechnout jedinečnou směs humoru, melancholie a lidskosti.

Charakteristickým rysem Menšíkova ztvárnění je způsob, jakým kombinuje typické vodníkovské atributy s moderními prvky. Jeho Mlejnek nosí tradiční zelený kabát, ale zároveň se pohybuje v prostředí moderní vodní elektrárny. Menšík mistrovsky zachytil vnitřní konflikt postavy, která se musí vyrovnávat s měnícím se světem a postupným úpadkem vodníkovské komunity.

V průběhu filmu se Mlejnek stává důležitým spojencem doktora Mráčka, kterého hraje Jaromír Hanzlík. Jejich vzájemná interakce vytváří jedny z nejzábavnějších momentů filmu. Menšík dokázal svojí přirozenou komediální lehkostí oživit i vážnější scény a dodat jim potřebný nadhled. Jeho vodník není zlomyslným démorem, ale spíše dobráckým strážcem vodního světa, který se snaží najít své místo v moderní společnosti.

Zajímavým aspektem Menšíkova ztvárnění je způsob, jakým pracuje s hlasem a mimikou. Jeho specifický způsob mluvy, který kombinuje vodníkovskou tajemnost s lidovou moudrostí, se stal jedním z nezapomenutelných prvků filmu. Menšík dokázal pomocí jemných gest a výrazů tváře vyjádřit celou škálu emocí od veselí až po melancholii nad mizejícím světem vodníků.

Role vodníka Mlejnka patří k vrcholům Menšíkovy herecké kariéry. Dokázal vytvořit postavu, která je současně komická i dojemná, tradiční i moderní. Jeho ztvárnění významně přispělo k celkovému úspěchu filmu a stalo se vzorem pro další zpracování pohádkových bytostí v českém filmu. Menšíkův vodník Mlejnek zůstává dodnes jednou z nejoblíbenějších postav české kinematografie a důkazem hercova mimořádného talentu pro kombinaci humoru s hlubším poselstvím.

Každý vodník v Čechách má svůj rybník a každý člověk má své srdce, které se dá utopit v lásce

Zdeněk Svěrák

Marie Rosůlková jako paní Wassermanová

Marie Rosůlková ztvárnila ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nezapomenutelnou postavu paní Wassermanové, matky hlavního vodníka Bertíka. Její herecký výkon v této roli patří k jedněm z nejvýraznějších v celém snímku. Paní Wassermanová představuje typickou starostlivou matku, která se snaží ochránit svého syna před nástrahami moderního světa a především před ztrátou tradiční vodnické identity.

V průběhu filmu můžeme sledovat, jak paní Wassermanová zosobňuje konzervativní přístup k vodnickému životu. Neustále připomíná svému synovi Bertíkovi (Jaromír Hanzlík) důležitost vodnických tradic a odmítá jakékoliv modernizační tendence. Její postava vytváří zajímavý kontrast s progresivním přístupem mladší generace vodníků, především jejího syna, který se snaží přizpůsobit současnému světu.

Marie Rosůlková dokázala své postavě vtisknout charakteristickou směs autoritativnosti a mateřské lásky. Její dialogy s Bertíkem patří k nejvtipnějším momentům celého filmu, zejména když kritizuje jeho zájem o suchozemskou dívku Janu Vodičkovou (Libuše Šafránková). Herečka brilantně vystihla archetyp starší dámy lpící na tradicích, přičemž její výkon nikdy nesklouzl do přehnaného karikatury.

V několika klíčových scénách filmu můžeme obdivovat, jak dokázala Rosůlková propojit komediální prvky s emotivními momenty. Například ve scéně, kdy se dozvídá o Bertíkově úmyslu oženit se se suchou, předvádí mistrovskou ukázku gradace od počátečního šoku přes zděšení až po rezignované přijetí situace. Její herecký projev je charakteristický precizním načasováním a dokonalým zvládnutím situační komiky.

Paní Wassermanová v podání Marie Rosůlkové představuje také důležitý společenský komentář k tehdejší době. Její lpění na starých pořádcích a odmítání změn může být chápáno jako metafora generačního konfliktu a střetu tradicionalismu s modernizací společnosti. Rosůlková dokázala této postavě dát mnohovrstevnatý charakter, který přesahuje pouhou komediální rovinu.

Ve filmu se objevuje v několika významných scénách, kde její postava funguje jako katalyzátor děje. Ať už jde o situace v bytě Wassermanových, kde se snaží udržet vodnické tradice, nebo o konfrontační scény s doktorem Mráčkem (Václav Postránecký), vždy její přítomnost přináší do děje specifickou dynamiku a napětí. Její výkon významně přispěl k celkovému úspěchu filmu, který se stal jednou z nejoblíbenějších českých komedií 70. let.

Marie Rosůlková tak vytvořila postavu, která se nesmazatelně zapsala do historie české kinematografie a stala se jedním z ikonických příkladů dokonale ztvárněné vedlejší role, která významně pozvedá kvalitu celého filmu.

Čestmír Řanda jako vodník Pěnička

Ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách ztvárnil Čestmír Řanda nezapomenutelnou postavu vodníka Pěničky, který patří k nejvýraznějším postavám celého příběhu. Jeho ztvárnění vodníka přineslo do filmu specifickou atmosféru staropražského folklóru a mystiky. Pěnička v jeho podání představuje tradicionalistického vodníka, který se jen těžko smiřuje s modernizací a změnami ve společnosti.

Postava	Herec/Herečka
Dr. Jindřich Mráček	Jaromír Hanzlík
Jana Vodičková	Libuše Šafránková
Vodník Wassermann	František Filipovský
Alois Vodička	Miloš Kopecký
Bertík	Vladimír Menšík
Polda	Čestmír Řanda st.
Karel Vodička	Zdeněk Řehoř

Řandův vodník Pěnička je charakteristický svým konzervativním přístupem k vodnickému řemeslu a pevným lpěním na starých pořádcích. V průběhu filmu můžeme sledovat jeho vnitřní konflikt mezi tradicí a nutností přizpůsobit se novým podmínkám. Jeho postava zosobňuje odpor vůči modernizaci a symbolizuje střet starého světa s novým. Pěnička je také významným členem vodnického společenství a zastává důležitou pozici v hierarchii pražských vodníků.

Čestmír Řanda dokázal postavě vodníka Pěničky vdechnout jedinečnou kombinaci důstojnosti a komičnosti. Jeho charakteristický projev, specifická mimika a gestika vytvořily nezaměnitelnou figuru, která se významně zapsala do historie české kinematografie. Způsob, jakým ztvárnil vodníkovu nechuť k novotám a jeho lpění na tradičních hodnotách, perfektně zapadá do celkového vyznění filmu.

V interakcích s ostatními postavami, zejména s doktorem Mráčkem (Jaromír Hanzlík) a Polly (Libuše Šafránková), vyniká Řandův herecký um v plné síle. Jeho vodník Pěnička představuje jakýsi most mezi starým světem vodníků a moderní dobou. Zvláště působivé jsou scény, kde se Pěnička snaží bránit tradiční vodnické hodnoty před náporem modernizace a kde musí čelit skutečnosti, že svět se mění rychleji, než by si přál.

Kostým vodníka Pěničky, který Čestmír Řanda v filmu nosí, se stal ikonickým - zelený kabát, cylindr a typické vodnické doplňky dokonale podtrhují charakter postavy. Řanda dokázal přesvědčivě ztvárnit jak komické momenty, tak i vážnější scény, kde se projevuje Pěničkova melancholie nad mizejícím světem vodníků. Jeho výkon významně přispěl k tomu, že film se stal jednou z nejoblíbenějších českých filmových komedií.

Postava vodníka Pěničky v Řandově podání představuje dokonalou ukázku českého filmového humoru, který kombinuje prvky fantazie s realitou tehdejší doby. Jeho ztvárnění této role je považováno za jeden z vrcholů jeho herecké kariéry a významně přispělo k celkovému úspěchu filmu. Způsob, jakým dokázal propojit komediální prvky s nostalgickou atmosférou mizejícího světa vodníků, učinil z této postavy nezapomenutelnou součást české filmové klasiky.

Stella Zázvorková jako soudružka Tlamová

Ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách ztvárnila Stella Zázvorková nezapomenutelnou roli soudružky Tlamové, která představuje typickou postavu socialistické úřednice své doby. Její výkon v této roli patří k jedněm z nejvýraznějších momentů celého snímku. Soudružka Tlamová je charakteristická svým přehnaně byrokratickým přístupem a nekompromisním lpěním na předpisech, což Zázvorková dokázala ztvárnit s dokonalou přesvědčivostí a typickým komediálním nadhledem.

V průběhu děje se její postava objevuje především v interakcích s hlavním hrdinou doktorem Jindřichem Mráčkem, kterého hraje Jaromír Hanzlík. Tlamová představuje překážku v jeho snaze získat byt, přičemž její rigidní dodržování předpisů a byrokratických postupů vytváří řadu komických situací. Zázvorková dokázala své postavě vdechnout specifický charakter, který dokonale vystihuje tehdejší dobu - kombinaci moci malého člověka s absurditou socialistické byrokracie.

Herecký výkon Stelly Zázvorkové v této roli je postaven především na jejím charakteristickém projevu, důrazné artikulaci a schopnosti vystihnout komickou podstatu situace bez přehnaného pitvoření. Její soudružka Tlamová se stala archetypen socialistické úřednice, která svou malou mocí terorizuje okolí a vytváří zbytečné překážky. V několika klíčových scénách filmu se setkává nejen s doktorem Mráčkem, ale i s vodníkem Wassermannem (Miloš Kopecký), přičemž tyto interakce patří k nejvtipnějším momentům celého filmu.

Kostýmní výprava postavy soudružky Tlamové perfektně dokresluje její charakter - přísný kostým, brýle a účes typický pro úřednice té doby. Stella Zázvorková dokázala tyto vnější atributy využít k vytvoření komplexní postavy, která je sice nepříjemná a odpudivá, ale zároveň lidsky pochopitelná a v jistém smyslu i tragická. Její výkon významně přispěl k celkovému úspěchu filmu a stal se jedním z mnoha důkazů jejího mimořádného komediálního talentu.

V kontextu celého filmu představuje postava soudružky Tlamové důležitý prvek, který pomáhá vytvářet kontrast mezi fantastickým světem vodníků a šedou realitou socialistické byrokracie. Stella Zázvorková dokázala svojí rolí přispět k satirickému vyznění snímku a její ztvárnění postavy se stalo jedním z nejcitovanějších příkladů zobrazení socialistické úřednice v české kinematografii. Její repliky a způsob jednání se staly téměř příslovečnými a dodnes slouží jako připomínka absurdity tehdejší doby.